V sedmnácti skladbách rozebírá deska přes deset různých poruch. Texty jsou psány tak, aby člověk mohl nahlédnout do duše duševně nemocného a pochopit tak, v čem nemoc spočívá (pokud nestačí píseň, je na webu desky každá porucha vysvětlena). Činí tak navíc s nadhledem a humorem, díky čemuž je deska s touto tématikou mnohem lépe stravitelná.
Za drtivou většinou textů stojí Robin Král, který se je nejspíše snažil psát přímo na těla interpretů, což se sice nepodařilo ve všech případech úplně na jedničku, ale výsledek je i přesto nadmíru uspokojivý.
Umocňuje ho rozhodně i hudba Jana Lstibůrka, kterou zpracoval rovnou celý orchestr, díky čemuž má každá píseň svou vlastní atmosféru, která dokonale koresponduje s textem a projevem interpretů.
To je poslední věc, na které tato deska stojí a padá. Někteří “pacienti” se do svých rolí opravdu vžili, ale v pár případech se to moc nepovedlo. Převažuje ale první varianta, kterou vede klaustrofobik Jiří Suchý s bulimičkou Ivou Pazderkovou a hlavně opravdu povedenou autistkou Ewou Farnou.
Téměř hodinový výlet psychickými poruchami na vás nezanechá žádné neblahé následky. Naopak. Desku jsem slyšel už několikrát a pořád mě neskutečně baví.