V duchu Napalm Death se novinka tentokrát nenese, oproti celé dosavadní
tvorbě skupiny. Možná je to výraznou změnou v sestavě, po které od
posledního alba nezůstal kámen na kameni. Rozhodně tento krok kapelu oživil,
neboť progrese, která Superboring postihla, je sympatická a pánům sedí
bezvadně. Prolínání death až grindrocových postupů s neslučitelnou
akustickou kytarou nebo klávesy, vyznívá ve prospěch Obliterate. Nahrávka i
ve své pětatřicetiminutové stopáži zní velkolepě až epicky a tento proud
šílené energie, která z pánů srší po hektolitrech nenechá posluchače
vydechnout ani po dlouhé době po samotném poslechu desky.
Opravdovou pochoutkou je poslední skladba Circles in the dust, která uzavírá
tuto mozkovou lobotomii. Dvanáctiminutový experiment zprvu tvářící se jako
klasická grindová vypalovačka, zběhne do podivného jazzového jamu, který
jako by měl sloužit pro vydechnutí a zamyšlení se nad celým konceptem alba.
Zajímavou chuťovkou je i ve skladbě hostující zpěvačka Lenka Pávúková, která
dotváří perfektní atmosféru tohoto velkého finále.
Pocity z této desky jsou vesměs jen pozitivní a Košičtí harcovníci předvedli
to nejlepší ze středoevropské deathmetalové, potažmo grindcorové tvorby.
Jelikož desky Obliterate nepřicházejí zrovna často, doufejme, že pozitivní
reakce na tento počin je přesvědčí k intenzivnější tvorbě.