A pojmenování „Dáreček“ pak značí záměr sama sobě i posluchačům nadělit tento nosič k 25. výročí existence kapely, spojené jednoznačně se jménem Petr Fiala. Třetí disk pak je ve formátu DVD a obsahuje nikoliv klipy (krom jednoho) či pódiové zpracování hudebního materiálu, ale filmový dokument o momentech předcházejících vzniku nahrávek.
Osobně nemám k tvorbě Mňágy ani hluboce vřelý vztah – tedy v mé sbírce více než 4 000 titulů CD bych je nedohledal, ale na druhou stranu mne rozhodně nenutí k vypnutí rádia, slyším-li z něj některý jejich charakteristický song. Je to kapela, která si své místo a pozici na poli tuzemské alternativy poctivě vydobyla a udržela, a právě směska rozličných interpretů, figurujících na Dárečku, nastolovala otázku, cože překvapivého jednotlivá zpracování nabídnou.
Jako první otevírá album předělávka Wohnoutu This Song, znějící jako Wohnout, a následující Tři sestry zase pro změnu se neliší od originální verze, prostě se jedná o neinvenčně přezpívaný hit Nejlíp jim bylo. Zcela vodám původní hravé alternativy a koketováním s undergroudem vzdálený je pak třetí track (Je to) nemožné v tanečním kabátu, navléknutém Skyline. Ty Syčáci jako protiklad předchozí elektronice servírují ryzí vášovskou brněnskou alternativu, blízkou evidentně duchu prvotního materiálu. Prvním „zahraničním“ hostem ve Výhledově s nezbytnám zvukem saxofonuje pak Slobodná Európa, které neznámo proč v bookletu chybí ono pro slovenské bratry nezbytná čárka nad „o“. a další východní sousedé Živé kvety pak interpretují další hitovku Spaste svoje duše. Moment ženského hlasu zde rozhodně není uchu nelibý. Dveře do pokoje v podání Richarda Krajča s Kryštofem mile překvapí jak éterickou aranží, tak celkovou vkusnou interpretací této výrazné písně. Xind X s vydatnou podporou kytar Pepy Štěpánka zavádí předělávky v Něgdy do vod průzračného nenedvědovského folku. Prago Union si nehodlám hodnotit, anžto obdobné groovy v Některé otázky už si prostě nekladu jsou mi blízké asi jako anální sex s osobou téhož pohlaví, nicméně chápu, že někomu mohou, stejně jako zmíněné sexuální praktiky, přinášet blaho. Chceš mě? Chci tě! v podání Monkey Business sálá patřičnou smyslnou erotičností, v pořadí jedenáctý Život a čas, zpracovaný Jozefem Luptákem, byl alespoň pro mne velmi milým překvapením v kontextu alba, netradiční one man instrumentálně-vokální verze s dominujícím violoncellem je působivým kouskem. Vypsaná fixa zpracovala Hloupý a ztracený, Tata Bojs Měsíc. Písničkářskou parketu krátce přeleští Salámem banánem v duchu M&Ž místy pofialovsku frázující Tomáš Klus, finále prvního disku patří Patricku O´ Donnelovi, zpívajícímu pochopitelně vhledem k ryze irskému původu, deklarovaného více než charakteristickým jménem, ne v jazyce valmezáckém.
Druhou půlku Dárečku rozbaluje kvapík I cesta může být cíl, dusaná hnedle Sto Zvířaty. Kupodivu, zde mne Zvířata tolik neiritují, jako v nástěnkových hitech jim vlastním – atmosféra ska je pro mne na hony vzdálena huličské pohodě timingu rastamanského praotce Boba. Okleštěný Čechomor v triu zapěje Písničku pro tebe, Listolet, jak se v bookletu svěřují, v na poslední chvilku nahrané (na albu reprízové) Chceš mě? Chci tě! do nahrávky vkusně mixují elektronické prvky. MIDI lidi vtipně zařadili původní skladbu, inspirovanou motivy Mňágy z období uváděných dvaceti let, znějící vskutku dost věrohodně jako kus z Mistrova, v tomto případě Fialova brku. Priessnitz pohodově zpracovali písničku Ve 4 ráno, sedmičlenní Bratři Orffové opět s jemnou elektronikou a ženskými vokály se hodlali spasit naše duše v hitu Ne, teď ne!. Garážová Znouzecnost se úspěšně poprala se Psi pana Pavlova (nikoliv se Psy, míním tím název písně, ne pouliční rvačku o zapáchající kost). Pozvolně uplyne Hrůzova nehrozná verze sklady Myslel jsem si, že je to láska. S pochopitelnou mírnou únavou a otupělostí probíráním se třicítkou nahrávek mne ke konci zaujal Tajný plán slovenských Sto múch, který nabídl dětsky znějící ženský hlas s příjemnou instrumentací, dále dekadentní závěr Nicelandu v A ty tam, finální Vrbovští víťazi jaksi u mne, přes ohromující délku jednoho ze svých instrumentů, na vítězně pozici nějak nezabodovali.
Bohatě zpracovaný dáreček rozhodně stojí za poslech, snad právě pro svoji různorodost, a jak říkal velikán televizní obrazovky Nadředitel Železný – když vás to nebaví, můžete vypnout – zde stačí v případě potřeby přeskočit. Technickým nedostatkem bookletu je zmatek v číslování tracků – opakující se pořadí 5,6, tudíž posun u 7 a absence 8 a 9.