Albert Fish byl americký sériový vrah a masochista, který vraždil a jedl
děti, které podával nejen sobě, ale i své rodině. Tento hrůzostrašný kanibal
a jedna z největších stvůr v lidských dějinách, posloužil jako název nového
alba rock/metalových Sagittari a jeho fotka spočinula i na obalu desky.
Člověk neznalý by očekával spíš nějaký brutální death metal, když se však po
úvodním intru spustí první skladba Recyklace s typicky speed metalovými
riffy, je jasné, že předpoklad byl mimo mísu.
Celkově je album trochu nekonzistentní , obsahuje hodně prvků různých žánrů,
které se nepravidelně na nahrávce střídají. Chvilku posloucháte opravdu
svižný speed metal, chvilku typicky tuzemský rock, chvilku pop/rock ala
maistream. Posluchač pak úplně neví na čem vlastně je, někomu, ale kombinace
stylů může přijít jako příjemné oživení a určitě mu to nebudu rozmlouvat.
Tvrdší stránka alba je mi sympatičtější. Skladby jako Naposled skončil den,
Recyklace či Error hesternus jsou toho příkladem. Stejnojmenná píseň Albert
Fish, po hororovém intru na začátku stopy, má zase zajímavé, až gotické
momenty, které kapele docela sluší.
Co mi, ale nešlo do uší, byl pokus o pop/rock ve Svítání, který bych uvěřil
spíš Marku Ztracenému než kapele, která na svém přebalu desky má sériového
vraha. Nu což, naštěstí je to malá vada na kráse. Úplně nejlepším kusem není
ani pomalejší Realita. Pánum klidnější party prostě tolik nejdou a moc jim
je nevěřím, když však „hrábnou“ do strun, tak je to hned úplně jiná liga.
Spravit chuť si pak lze na Memento Mori, která je parádní chuťovkou, pro
metaluchtivé fanoušky. Skoro mi v ní připomněli ranné Judas Priest.
Albert Fish má stinné stránky nejen jako v křesle usmažená kreatura, ale i
jako deska Blanských metalistů. Přesto se příjemně poslouchala a nic
zásadního ji vytknout nelze. Určitě stojí za poslech.