Musím přiznat, že jsem se polekal už při prohlížení obalu alba, kde si kapela honí ego snad víc, než Rytmus, kterému je věnována poslední píseň alba. I z něj je ale znát, že máme tu čest se srandapunkery, kteří si navíc díky věkovému omezení (18+) můžou dovolit leccos.
U tohoto podžánru ale všechno stojí a padá na humoru. Pokud vás přiměje k úsměvu nad kvalitním textem, je to fajn. Ale když je deska nacpaná polovtipnými hlášky, které rozesmály pouze textaře při psaní, jedná se o propadák, protože texty takovýchto kapel neobsahují žádná moudra a že by stříleli geniální sóla se také říci nedá.
Na této platně jsou zastoupeny obě možnosti, ale u většiny písní vítězí první možnost. Jasně, jsou tam písně, které mi vůbec nesedli, ale převažují poslouchatelné kousky, které si berou na paškál celebrity, bulvár, plastické operace a sex.
Trochu mi ale chybí punkové grády, které jsem na desce čekal. Uvítal bych rychlejší tempo, silnější gangvokály a trochu větší odvaz ze strany zpěváka. Přesto jsem si na desce našel své favority, kterými jsou třeba písně Blbečku nebo Pohádka.
Nutno říci, že z kapel, které hrají podobný styl, jsou Topunky z těch lepších, ale aby se vyrovnali takovým Elektrick Mann, budou muset ještě docela citelně zamakat.