Kapela byla založena už před pětadvaceti lety, ale donedávna bylo jediným zářezem do diskografie kapely LPíčko Detonation z roku 1990. S klasickou dlouhohrající deskou to tehdy nevyšlo, což kapela napravila o 22 let později, kdy (s výrazně omlazenou sestavou) vydala desku Svět je krásně nasvícený pódium.
Na albu je jedenáct songů a všechny mají společný styl: speed metal nakloubený na lidové motivy, na kterých je postavená textová stránka starší části alba. Ve své době to muselo být jistě nevídané spojení, ale dnes už zase tak originálně nepůsobí.
Musí se ale uznat, že kapela se s tím nemaže. Zpěvy se občas velehor dotýkají a kytary hrají jako o závod. Ke zpomalení dojde v písni Je v nás, kde se kapela vyznává k lásce ke koncertování. Dobrý text a atmosféra dodávají písni silný hitový potenciál a naživo působí jistě ještě příjemněji.
Další hitovou skladbou je hymnická Nebudu pít, která bude mít na koncertech také velký ohlas. Překvapily mě také písně Blaničtí rytíři a Egypťan Sinuhet, jejichž stopáž má přes pět minut a přesto nenudí. Dobrý dojem na mě ale vůbec nedělá skladba Můj motor.
Album jistě potěší příznivce tuzemského speed metalu, ale co si budeme povídat, kdyby se tenhle materiál dostal na svět o dvacet let dříve, způsobil by větší humbuk. Teď už zaujme asi jen pamětníky a pár nadšenců, ale kdo ví…