Hned první skladba z celkem čtrnácti tracků až příliš evokuje předpokládám zaručeně nechtěné opisování ze Starců na chmelu (krom patřičně obstarožního soundu zejména verš: ať se vám to zdá či nezdá milé…), svižný (jak jinak) kytarový riff rozjíždí následující skladbu, aby alespoň mne pak pobavil a zaujala pecka o správném Mormonovi, tedy Mormon´s song. Následuje titulní skladba alba, která se mi zas tak výraznou peckou nepozdává, ale hoši jistě mají své důvody, proč ji považují za nejnosnější. V intru následující se hoši přidali k plejádě kabaretních a pěveckých hvězd jako Marlene Dietrich, Pete Seeger, Joan Baez nebo naše Judita Čeřovská přednesli s humorem, kterým je celé album prosyceno, táborákovou zoombie parafrázi na píseň o ztracených kytkách. V další kousku se opět projevuje i v dalších textech evidentní láska k unijnímu (nebruselskému) státu Utah, kdy vozítka papeže se prohání po solných pláních, sám myšák Mickey krátce uvede v pořadí sedmou, jinak ryze instrumentální věc o jeho pobytu v Bílém domě. I veškeré další skladby jsou vesměs až na občasné rozehrávky v kvapném tempu s napunkovělými rytmickými figurami bicích, což dává ve výsledku příliš podobný charakter jednotlivých skladeb, poněkud neinspirující k domácímu poslechu. Podobná hudba je jednoznačně určena především pro živou prezentaci.
Z podobného soudku na domácí scéně znám dost dobře kapelu Highway 61, kde na jejich koncertě jsem měl to potěšení povícekráte slyšet excelovat muzikanti jako jsou autentický retro zpěvák a vynikající hráč na foukací harmoniku Charlie Slavík, expresivní technicky brilantní basista Elvis Čihák, dvojice kytaristů Jirka Milota a Petr Jurkovič (ano, ten samý, co vyrábí kytary a často je zmiňováno, že jeden z jeho kousků se dostal do rukou Billy Gibonse ze ZZ Top) a rockový harcovník Petr Eichler na bicí. Takže se mi poněkud těžko srovnává tato povíce humorná, než muzikantská, západočeská parta s obdobnými muzikanty, nicméně věřím, že při živých vystoupeních a pár pivech k tomu je zábava s Mordors Gangem naprostá pohoda.