Kapela nehraje nějak ukrutně tvrdou muziku. Zakládá si na silných melodiích, moderním zvuku a skvělém hudebním doprovodu, ve kterém je spousta prostoru pro sóla.
Novou deskou si ale vzala na hrb úkol, o který se u nás už drahnou dobu nikdo nepokusil. Venefica se totiž rozhodla natočit metalové koncepční album. Už podle názvu (volně přeložitelného jako Syndrom utonutí duše) je jasné, že téma desky nebude zrovna veliká švanda.
To ostatně potvrzuje také obal, zobrazující muže, stojícího vysoko nad městem. O tom, že se nejedná o výhledy milujícího turistu, pojednává už titulní Drowning Soul Syndrome. Píseň má hitový nádech a pojednává o sebevraždě, čímž předznamená téma celé desky.
Ostatní písně jsou totiž také plné smrti, bolesti, utrpení a o onom posledním kroku, který mladého muže dělí od smrti. Postupně se mu před očima promítají ty nejsilnější zážitky jeho života (a to už od dětství). Hudebně jsou všechny písně dotažené do nejmenšího detailu a jak už jsem zmiňoval v úvodu, jsou plné silných melodií.
Deska jede od začátku až po závěrečnou epickou skladbu Handful of Memories jako po másle a tak možná člověku ani nedojde, o jakých událostech kapela pěje. Mě ale rozhodně deska příjemně překvapila a Venefica si u mě šplhla a garantuji vám, že o ní neslyšíme naposledy.